Existuje typ bolesti, který nezačíná ve vztahu, ale v dětství. A existuje typ lásky, která není „prvním vztahem“, ale základním kamenem identity. A pokud se tyhle dvě věci potkají, vznikne něco, co se nedá vysvětlit lidem, kteří vyrůstali v bezpečí. Když se rodina rozpadá, někdo to musí udržet pohromadě. Občas to padne na dítě – a to se ocitne v rolích, které mu vůbec neměly patřit. Stane se oporou, partnerem, dospělým ve chvíli, kdy samo potřebovalo dospělého. A z toho dítěte pak vyroste muž, který: – cítí zodpovědnost tam, kde jiní cítí lehkost – drží druhé, i když sám padá – neumí odejít, protože v jeho světě odchod znamenal katastrofu – miluje způsobem, který není volba, ale přežití Tomuhle se říká parentifikace . Slovo, které zní technicky. Ale realita je, že dítě v téhle roli nikdy nedostane šanci být dítětem. A pak přijde adolescence a s ní první láska. A ta stará zodpovědnost se spojí s intenzitou citů. Nevznikne mladický románek. Vznikne první okamžik v životě...
Zranitelný muž je prostor pro muže, kteří cítí hluboce – a pro všechny, kdo chtějí porozumět tomu, co se děje pod povrchem mužské psychiky.
Tento blog vznikl jako protipól dvěma extrémům, které dominují debatě o mužích:
– „vzmuž se, nebreč, makej“ mentalitě,
– a moralizování, které z mužů dělá problém k opravě.
Tady se nic z toho neděje.
Je to klidné, upřímné místo, kde se mluví o skutečných věcech: o lásce, ztrátě, traumatu, freeze reakcích, závislostech, prázdnotě i o tom, jaké to je, když se mužská duše rozpadá – a jak znovu hledat dech.
Co tu nenajdete: pick-up techniky, macho pózy, útoky na ženy ani manipulativní návody.
Co tu najdete: hlas muže, který byl zlomený a přesto se snaží žít; příběhy bez přetvářky; témata, o kterých se jinak mlčí; pohled na duševní zdraví mužů bez posměchu.
Zranitelný muž není slabý muž. Je to muž, který konečně říká pravdu.
A pokud miluješ až moc nebo mlčíš až moc – nejsi v tom sám.
Vítej.
Komentáře
Okomentovat